VÚMS – Výzkumný ústav matematických strojů,  v budově č.p. 3 na Loretánském náměstí v Praze.

URAL 1 (ÚTIA ČSAV pracoviště Českomalínská a pracoviště Ministerstva chemického průmyslu ve Štěpánské ul.)
URAL 2 (pracoviště ministerstva dopravy, Žižkov). Bez ohledu na kapacitu a rychlost

Na těchto počítačích byly například v ÚVMV řešeny úlohy popsané zde >> a i zde >>to nebyly hračky . O pokroku výpočtu paranoidní

Dílčí výsledek nechali spočítat dvakrát a pokud se výsledky lišily, tak se výpočet zacyklil, jinak šel dál s vírou, že když je to dvakrát stejné, tak že je to jistě správně!
Jiní si pak ověřili momentální kondici stroje ručně zadanou ele­men­tár­ní aritmetickou úlohou. V pří­pa­dě selhání proklepali gumo­vou paličkou elektronky.programátoři rozhodovali „hlasováním“ .

V podstatě bez operačního systému a jakéhokoliv jiného

Výrobcem dodávaný programovací jazyk Автокод Инженер (АКИ) se ukázal nefunkční. Překladač byl dodáván na kotou­či 5stopé děrné pásky. Poslední kus na sobě měl mnoho razítek vý­stup­ní kontroly, jako Провереноошибок нет . Na pásce bylo, přes toto ujištění, mnoho dírek jen naznačených (úplně neproděrovaných). programového vybavení .

Jediným produktivním způsobem vstupu kódu byla 5stopá děrná páska s binárně kódovanými in­struk­cemi. Její příprava vyžadovala vysokou míru představivosti, neboť se vytvářela na textových dál­no­pi­sech, ale nikoliv v dálnopisném kódu. Tudíž neexistoval čitelný výpis programu. Pokud bylo potřeba přidat do kódu binární jedničku posloužilo děrovátko. Změna jedničky na nulu se provedla za­le­pe­ním dírky přiměřeným čtverečkem z olíznuté černé papírové navlhčovací lepící pásky. Potíž nastala, když takovýto čtvereček odpadl následkem příliš vášnivého slíznutí dextrinového lepidla.Programy se psaly v binárním strojovém kódu s přímým absolutním adresováním instrukcí i proměnných. Vzhledem k malé operační  paměti se šetřilo i tak, že nefunkční části některých instrukcí byly použity jako konstanty instrukcí jiných! Ladění takto psaných programů zvládli pouze „opravdoví programátoři“.

• Slovo 37 bitů (nešikovná nesouvislot 13bitových adres byla u později vyrobených kusů odstraněna režimem T);
• Operační paměť 8192 slov upředenou z feritových jader;
• Rychlost cca 5 000 operací za sekundu;
• Pevná i pohyblivá řádová čárka;
• Externí magnetopáskové jednotky 16 ks. Celková kapacita do 1 600 000 slov. Páska šířky 35 mm. Přímo adresovatelné s elektro­me­cha­nicky ovládanými pohyby;
• Spotřeba cca 10 kW;

Douadresový stroj měl slovní strukturu:

Úkolem OVS bylo zajišťovat pro československý automobilový průmysl podmínky k účinnému a trvalému nasazování výpočetní techniky pro řešení výzkumně – vývojových, experimentálních a technologických problémů. Současně tak vznikl, postupně rostoucí, kolektiv

Od počátku existence se OVS vyznačovalo tím, že v něm většinou pracovali programující výzkumní a vědečtí pracovníci. Vytvořili matematický model, algoritmus jeho numerického řešení a i na­pro­gra­mo­va­li a odladili počítačový program, pomocí něj pak řešili konkrétní praktické zadání. Porovnáním výsledků s měřeními reálného díla pak upravovali jak model, tak i program. To trvalo po celou dobu existence OVS. Byli tam ovšem i „čistí“ teoretici, „čistí“ matematici a „čistí“ programátoři podle růstu počtu a rozsahu úloh, kdy již byla nutná specializace k jejich řešení.
Skupina technické údržby počítačů (vedoucí Ing. Jiří Kaštovský

) dlouhodobě zvládala udržovat vše­chnu výpočetní techniku provozuschopnou. Vedle toho naši technici řešili i vývojové práce spojené s připojováním nestandardních periferií, propojování počítačů, budování terminálové sítě atp..odborně i lidsky vynikajících spolupracovníků, (nyní „Odpadlíci“).

Pracoviště Tesla (

Pracoviště bylo střeženo závodní stráží a vstup měli povolen pouze majitelé zvláštní průkazky. Stalo se, že lehkomyslný František Opička

(FO), si tuto průkazku zapomněl. Vstup mu byl pochopitelně odmítnut. Věděl však, že jeho totožnost může potvrdit kolega Motyčka†

, který již uvnitř byl. Ten, po příchodu na vrátnici, suverénně prohlásil: „Toho znám, to je John!“. Po námitkách FO se sice opravil, ale stejně to bylo podezřelé. Nicméně strážného se podařilo ukecat a on posléze umožnil vstup i FO.AVOS Karlovo náměstí), Kancelářské stroje (

Lidé z výzkumu tehdy hleděli na počítač pouze jako na rychlou kalkulačku. Kolegovi J. Johnovi†

(JJ) dodali výraz, který byl funkcí několika nezávisle proměnných. Každá se měla měnit po malých krocích v jistém rozsahu. Požadovali spočítat a vytisknout hodnotu výrazu pro všechny kombinace. JJ, jako matematik, v tom nehledal žádný fyzikální význam. Spustil program a řádková numerická tiskárna začala chrlit pás papíru. V tiskárně se musely mnohokrát doplnit ruličky a vedle ní rostla hromada pa­pí­ru potištěného. Tiskárna se přehřívala, takže z ní musela obsluha sundat protihlukový kryt a ofu­ko­vat dvěma ventilátory. Výsledný produkt JJ předal výzkumníkům. Ti ruličky systematicky rozstříhali podle vyznačených změn nezávisle proměnných a na podlaze kanceláře nalepili na archy balicího pa­pí­ru. V záplavě čísel pak očima hledali extrémní hodnotu. NAŠLI!KS Opletalova ul.), Podnik výpočetní techniky (

Standardní řádková tiskárna АЦПУ měla typový válec uspořádaný tak, že jednotlivé kotouče se znaky byly plně synchronní - stejný znak byl ve všech 128 tiskových sloupcích vždy ve stejném okamžiku proti elektromagnety poháněným tiskovým kladívkám. F. Opička

ve svém programu vizuálně oddělil blok výsledků vytištěním celé řádky znaků ****. Tiskárna tedy vytiskla všech 128 znaků v jednom okam­žiku. Byla to rána. Z tiskárny se vyvalil bílý kouř a zastavila se současně s počítačem. Vybouchlo totiž najednou všech 128 elektrolytických kondenzátorů , dodávajících kladívkám potřebnou energii. Už nás tam nechtěli.PVT Nekázanka).

Pracoviště bylo v přízemním dřevěném baráku v Horňátecké ulici v Kobylisích a jeho umístění symbolicky vyjadřovalo odtažitý vztah zbytku Ústavu k vetřelcům, kteří navíc mluvili nesrozumitelným kódovaným jazykem.

Při tom zažili mnoho neopakovatelných událostí:

• Bělorusko 1966.

V budově vrátnice Pragovky ve Vysočanech byly pro umístění OVS (programátorů, techniků a počítače MINSK 22) pronajmuty prostory v jejím přízemí. Programován

Napájen 3fázovým proudem, jehož neizolovaný hlavní stykač byl bezprostředně přístupný obsluze v levé horní zásuvce ovládacího pultu. K čištění mechanizmů magnetických pásek byly dodány od vý­rob­ce originální plastové barely 99,8% bez­vo­dého etyalkoholu C₂H₆O. Všechen byl spotřebován, mí­chán s Kofolou v požadovaném poměru, na „Tajemství lorda Byrona“, přesto mechanizmy spolehlivě fun­­go­­valy aniž by s ním kdy přišly do styku.bez operačního systému. K ladění vlastních programů byl výrobcem dodán ladící program „Прокрутка„ umožňující sledování činnosti programu s výstupem na číslicovou řádkovou tiskárnu. Někdy byla „samoopravná“ následkem nepřesené emulace kódu sledovaného programu. Na počítači a jeho periferiích byla

• Ve skříních byly neizolované vodiče rozvodů 3fázového proudu (380 V) alespoň zakryty deskami z plexisla pro omezení možnosti umrtvení techniků;
• Původní dálnopisy (zřejmě konstrukce získané v rámci válečných reparací z Německa) s výpisem na te­le­graf­ní lepící pásku nahrazeny precizními Siemens T100S;
• Děrovač děrné pásky (rovněž asi z reparací) nahrazen Facit PE1500 ;
• Optomechanické snímače děrné pásky, krokový (pro svoji rychlost a hluk nazývaný šicí stroj) i zónový snímač děrné pásky s nestabilním kladkovým vyrovnávacím mechanizmem nahrazeny optickým Meopta FS1501 světové úrovně;
• Snímač děrných štítků nahrazen snímačem ARITMA;
• Řádková abecedně-číslicová АЦПУ později tiskárnou ACERT;
• Analogové hodiny v ovládacím pultu demontovány (čti ukradeny) nejen z našeho stroje, ale i z vět­ši­ny ostatních (jak dokazují dochované snímky z různých instalací sovětských počítačů po­čí­naje URALem 1).

provedena řada úprav a výměn s cílem zvýšení bezpečnosti, spolehlivosti a i výkonu.

Pracovali v ní

• Rudolf Vykoukal
  – vůz Aero Minor a jeho motory;
• Zdeněk Pilát
  – lidové vozidlo Lidovka a historické letecké motory;
• Alexej Michajlovič Surin
  – legendární konstruktér tanků ČKD řady AH-IV a LT-38;
• Lubomír Skokánek
  – konstruktér strojů;
• Vladimír Vítek – konstrukce vozu Praga V3S, zejména hnacích náprav;
• Jan Lanc – původně hlavní konstruktér nákladních a speciálních vozidel Pragy;
• Hugo Rosák
  – plochodrážní motocyklový závodník.

vynikající starší konstruktéři:

Mimo to pro „

Třeba:

• Čokoládovna Orion Modřany - ekonomický systém (Jan Motyčka†
  );
• PRAGA - vlastní systém řízení výroby (Jaroslav Horyna
  ) ;
• účtárna ÚVMV (Josef Stránský
  & Ing. František Pik
  );
• Gymnázium v Sadech Naděždy Krupské - statistické vyhodnocení psychologických testů vrcho­lo­vých sportovců [ředitel Jiří Lukš, FTVS UK: P. Václavík & Pavel Slepička] (František Opička
  )

kupecké počty “ používán jednoduchý symbolický programovací jazyk MAT (autor Jaroslav Formandl).
Jak rostlo využití počítače, tak

Hledaly se různé způsoby jak získat milisekundy až sekundy alespoň v některých situacích:

• Standardní instrukce přímého skoku (-30) měla dvě adresy. První byla cílová, druhá určovala adresu v RAM kam se při skoku uložil obsah střadače. Instrukce podmíněného skoku (-32, -34) však žádná data neukládaly, takže byly o něco rychlejší. Pokud obě adresy byly stejné, provedl se ne­pod­mí­něný skok rychleji;
• Magnetická páska byla rozdělena na přímo identifikovatelné zóny 2048 datových buňěk. Uvnitř zón pak již byly buňky dostupné dopočítáním po­lo­hy od začátku zóny. Nalezení libovolné buňky muselo začít pouze při dopředném pohybu pásky od počátku zóny. Pokud se četly/zapisovaly buňky až do konce zóny, tak páskový mechanismus vlivem mechanické setrvačnosti konec přejel. Tím byla čtecí hlava již v následující zóně a pro pře­čte­ní/zapsání jejího obsahu bylo nutné vrátit zpětným pohybem pásku před začátek této zóny a pak dopředně získat z ní data. Byla to „cukatura“ ničící mechanismy i jalově spotřebovávající čas. Tak zvané „rychlé pásky“ nezapisovaly/nečetly celých 2048 buněk zóny, ale o něco méně (zjištěno po­kus­ně) tak, že se páska zastavila před začátkem další zóny. Její obsah se potom mohl přímo zapisovat/číst dopředným pohybem. Malá ztráta kapacity se časově vyplatila. Autor Jaroslav Formandl. V OVS aplikoval na urychlení třídění Josef John†
  ;
• Následkem absolutně malé operační paměti programátoři měli neustálou potřebu zvětšení její velikosti. Tehdy se tradovala průpovídka ironizující jejich stálé nářky: „Programátor je jako ideální plyn. Rozepne se bez vnější pomoci do jakkoliv velkého objemu“.

přestal jeho výkon a kapacita postačovat .

V závodní jídelně Praga se uskutečnilo fotografovíní již s podporou vedení Ústavu.

Tvořen členy Katedry počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT (Bořivoj Melichar, František Plášil, Josef Vogel,

Na počátku stáli zejména pánové Pavel Kříha a Jan Tůma (emigranti z roku 1968) - asistenti na katedře počítačů.
FEL-SYSTEM byl na počátku 70-tých let značně zrychlen doc. Ing. Karlem Müllerem

(†2011). Ten byl excelentní programátor s řadou zájmů - doplnil ALGOL o kompilaci, FEL-LISP, byl hybatelem projektu FEL-PASCAL.… ) a dalšími autory, jako z IKEMu (Erhard Tschernoster), včetně našich dalších kolegů (František Opička

, …). Ladění a editování programů interaktivně přímo u počítače bylo, jako neekonomické, v OVS vesměs zakázáno. Ovšem při ladění FELSYS v IKEMu to byla standardní metoda práce.

Základní programové vybavení zapisovače vytvořili autoři FELSYS (Josef Vogel). To umožnilo graficky znázornit výsledky numerických výpočtů funkčních průběhů a prakticky

Jako:

• Matematické modelování těles a dutin (kanálů) obecného tvaru s výstupem ve formě hmotného modelu slepeného z vrstev vystříhaných z fólie (předchůdce 3D tisku) ve spolupráci s katedrou deskriptivní geometrie Strojní fakulty ČVUT (doc. Ladislav Drs, doc. Josef Novák);
• Matematický model světlometu metodou sledování světelných paprsků ze zdroje, což byla metoda o několik řádů překračující možnosti tehdejších počítačů (Štefan Kotoč
  );
• Půdorysnou křivku průčelí stranického hotelu Praha tak, aby vyšla vysouvací okna z přízemní re­stau­race na terasu (rovněž doc. L. Drs a doc. J. Novák).

řešit i náročnější geometrické úlohy .

Od této doby byly všechny naše programy psány ve FORTRANu.

Sloužil jako vybavení satelitního „Výpočetního ministřediska“ (s jediným členem) umístěného na pracovišti Vinohrady. Programován v obrácené polské notaci a představoval náš první průnik do světa pokročilé techniky.

Počátek tvorby programového systému STATIS pro zpracování časových řad. Metodicky podle prvního vydání knihy autorů Julius S. Bendat, Allan G. Piersol, Random Data: Analysis and Measurement Procedures.

V závodní jídelně Pragovky se uskutečnilo fotografování opět s přítomným vedením Ústavu.

Tento kádrový problém má kořeny v předchozím roce 1971 a souvisí s umístěním OVS na detašovaném pracovišti v Pragovce.

Tím se výrazně zrychlila konverze analogových signálů do časových řad ukládaných přímo v paměti počítače.

Tím byly vytvořeny personální i technické předpoklady k úspěšnému zahájení státního úkolu „Konstruování výrobků o vysokých parametrech, využití materiálu a spolehlivosti (ČAZ)“ v rámci kterého byla řešena i náhrada za počítač MINSK 22.

Především pro generování bezchybného a úsporného kódu programů

Impuls k tomu dala, s ručně odvozenými, rozsáhlými (pochopitelně chybami zatíženými) výrazy, práce prof. Milana Apetaura (model pohonu a pérování vozu Tatra 148). Nejprve byla naše snaha opti­ma­li­zovat kód jeho analýzou na symbolické úrovni (Ing. Jan Tůma). Jako mnohem efektivnější se ukázalo použití symbolických operací pro generování optimalizovaného kódu (FORTRAN s vyřešenými násobeními nulou a jedničkou, přičítáním nul, sy­me­trií a antisymetrií ma­tic, atp.), což bylo výhodné vzhledem k omezené kapacitě a výkonu MINSKu. Postupně tak vznikl ge­ne­rá­tor programů subsystému PEROV v systému SADKO.k výpočtům přenosových vlastností náhodně buzených lineárních kmitavých soustav a ke generování kódu i v jiných maticově popsaných úlohách.

Bez HDD a embargovaného analogo-číslicového převodníku. Takto nepoužitelný pro praktické nasazení sloužil pouze pro seznámení se strojem. Prozatímně instalován v sále počítače MINSK 22 v Pragovce.

Zpráva ÚVMV Z-133/75 potom sloužila jako „Dokumentace k žádosti o povolení dovozu z kapitalistických států výpočetního systému pro oborové středisko vědeckotechnických výpočtů ČAZ“

Specifikace potřeb a podrobný, vysoce kvalifikovaný rozbor konkurenčních nabídek HP, IBM a DEC v Dokumentaci zde >>.

Seznam zpráv předaných do NAMI Moskva ve zprávě z plnění státního úkolu P14-124-025/03 v roce 1980. Peripetie kolem předání této dokumentace jsou popsány zde v drbech.

Dovybaven diskovou jednotkou [HP 7900A], maticovou řádkovou tiskárnou [ HP 2607, výrobce Tally], souřadnicovým pří­růst­ko­vým zapisovačem [CIL Economist], 16kanálovým 100 kHz analogo-číslicovým převodníkem [HP 2311 A], generátorem náhodných čísel [GENAP III, ÚTIA ČSAV] umožnil rozvoj systému STATIS (později včleněn jako subsystém do celostátně unikátního systému SADKO – viz například zpráva >>.
Na zákázku jsme (Zdeněk Kolář ) zpracovávali výsledky měření i

Například:

• jízdní zkoušky elektrických lokomotiv do 200 km/h na železničním zkušebním okruhu u Velimi;
• vyhodnocování měření kompresorových stanic tranzitního plynovodu - turbokompresorů a jejich problémů s pumpáží (zpětných profuků) a ka­vi­ta­cí;
• velký objem měření pro silniční laboratoř při stavební fakultě (Ing. Miloslav Procházka). Měřili kvalitu povrchu dálnic a letištních drah jízdní ode­zvou dvouhmotové soustavy;
• vyhodnocování záznamů měření mostů. Tam bylo zajímavé měření nuselského mostu, protože jsme museli přijmout ruské vozy metra (kopie ame­ric­kých ze třicátých let minulého století, kde každý vagon měl 30 tun železa navíc proti světovému průměru);
• měření tvarů kmitů tenkostěných železobetonových stěn chladicích věží jaderných elektráren vlivem větru. (Ten vítr je kurva, někdy kmitá, jindy jen zaduje a nebo jen foukne a drží. Těžko se to cejchovalo);
• trhání ocelových vlečných lan velkých lodí při jejich smyku přes bok lodi. To bylo pro Labsko - Oderskou plavbu;
• Vyhodnocení tenzometrických měření draku Kunovického letadla L-410UVP po tragické havárii prototypu X03 (odtržení celé zadní části trupu) 6. 7. 1977.
• Spektrální vyhodnocování záznamů EEG pacientů pro Neurologické oddělení nemocnice Měšice (prim. MUDr. Luděk Bareš, CSc.†
  ) poprvé v tomto státě;
• Jako absolutní kuriozita pak analyzovány signály zachycené Psychoenergetickou laboratoří v Praze. (Ani tak se Františkovi Kahudovi nepodařilo prokázat existenci mentionů)

mimo automobilový průmysl .

V brožuře je, od strany 58, věnovaná skromná část i oboru VTR včetně ilustračních fotografií.

Hlavní část proběhla v evropské centrále firmy DEC v britském Readingu. Tím bylo zajištěno suverénní osvojení nového stroje v nejkratší době a jeho maximální využití. To byla na tu dobu ojedinělá možnost dostat se za „železnou oponu“ i pro účastníky:

• Vzpomínky Zdeňka Soukupa
  .

Oba stroje pak umožnily vznik

Při programování používán předprocesor RATFOR (později zlepšený na RATFIV) umožňující odstranit diskutabilně zavrhovaný příkaz GO TO a číselná návěští příkazů s možností generovat programy specifické pro různá nářečí (DEC, HP, IBM) FORTRANu z jednoho zdroje. Blíže zde ve zprávě >>.
Univerzální podprogramy a funce tímto nástrojem vytvářel náš matematik Josef John†

.programových systémů pokrývajících výpočty základních částí/agregátů automobilů od návrhu po zkoušení.

Předáván i do dalších vědeckých, výzkumných a vývojových pracovišť 

• Škoda Plzeň;
• Ústav termomechaniky ČSAV Praha;
• Výzkumný a vývojový ústav elektrických strojů točivých Brno;
• Ústav teorie informace a automatizace ČSAV Praha;
• Ústav mechaniky strojov SAV Bratislava;
• Výzkumný ústav stavebních a pozemních strojů Brno;
• Výzkumný ústav zemědělských strojů Praha;
• Výzkumný ústav potravinářské a chladící techniky Hradec Králové;
• VZLÚ Letňany;
• Aero n.p. Vodochody;
• ŽĎAS Žďár nad Sázavou;
• ČKD Blansko;
• …

mimo automobilový průmysl .

„Konstruování výrobku o vysokých parametrech využití materiálu a spolehlivosti“. Květen 1980.

v koryfeji mechaniky odmítané knize „Maticová metoda kinematického řešení prostorových me­cha­nis­mů s nižšími kinematickými dvojicemi“ [Praha: Academia, 1965]. Inspirací nám byla též disertace Pradip N. Shetha z 1972 „A digital computer based simulation procedure for multiple degree of free­dom mechanical systems with geometric constraints“. Algoritmy vytvářel (tehdy odborný asistent) prof. Ing. Vladimír Stejskal, CSc. [*1936 – †2003], rovněž z katedry mechaniky. Původním nu­me­ric­kým postupem navrženým F. Opičkou

pak bylo možné rutinně řešit i singulární případy me­cha­niz­mů včetně věhlasné „Turbuly^®“ i mechanizmy měnící během pohybu počet stupňů volnosti. Kinematice Turbuly se teoreticky věnoval již dříve doc. Vl. Brát [Brát, V (1969), A six-link spatial mechanism, Journal of Mechanisms , 4, 325-336]. Pro popis struktury mechanizmů použita teorie grafů s vlastním jazykem GRM a jeho překladačem (Zdeněk Drátovský

)Realizace maticových metod, které zde uvedl tragicky zesnulý doc. RNDr. Vladimír Brát, CSc. [*1927 – †1983] z katedry mechaniky Strojní fakulty ČVUT.

Od okamžiku uvedení PDP-11/70 do provozu v roce 1978 jsme MINSK nevyužívali. Pouze naši technici prováděli opravy poruch.
Sloužil pouze Pragovce

Provozovala jej jejich zaměstnankyně paní Kloudová

. Počítač byl, jako všechna elektronika, citlivý na elektrostatický náboj. Stačilo se, v tehdy moderních, tesilových kalhotách zavrtět na židli potažené ko­žen­kou a hned byl no­si­tel nabit na několik tisíc voltů a pokud se přiblížil k počítači přeskočila jiskra. Po jednom ne­úspěš­ném nočním počítání paní Kloudová do provozního deníku zapsala:
„Výpočet ukončen výbojem inženýra Soukupa

do počítače". k provozu ekonomického systému. Zřejmě poslední funkční MINSK 22 se nachází v expozici VT-MINSK 22 Technického muzea v Brně. Je tam i páska s FEL SYSTEMem a návod na použití.

Během častých služebních cest se přihodila řada pamětihodných událostí, jako např.:

• Elektrifikace chodců;
• Vodka pro Manku.

Programový subsystém ZIVOT je určen pro vyhodnocování zkoušek životnosti. Popis použití. Z-153/85. Autor Ing. Bohumír Kurz†

a kolektiv.

• V pořadu České televize Hospodářský zápisník byly v týdnech bezprostředně před veletrhem postupně cudně odhalovány okolnosti vývoje vozu. Z těchto epizod můžete shlédnout výběr zde, nebo v externím přehrávači >>;
• Nezmiňované, ale neméně důležité je
  Prováděli je Ing. František Pik
  a RNDr. Lenka Kopecká†, jak je vidět v kapitole AUTENT dále uvedeného filmu.
  To byl základní předpoklad, že do Favorita kolem těsnění oken nezatékalo jako do doposud vy­rá­bě­ných škodovek. 3D modelování oken a žlábků v karoserii CAD systémem AUTENT;
• Další podrobnosti z vývoje se dozvíte v reportáži z přednášky Ing. Petra Hrdličky, CSc.
  ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi „Jak se rodil Favorit" ze dne 2013-10-01, kterou můžete shlédnout zde, nebo v externím přehrávači;
• Velice zajímavé a poučné bylo
  Hřídel je štíhlý, pružný náchylný ke kmitání, u rozvodovky uložen ve pseudohomokinetickém kloubu TRIPOD u kola v homokinetickém kuličkovém kloubu. TRIPOD, vlivem své kinematiky, budí torzní a ohybové kmitání s 3násobnou frekvencí rotace hřídele. Eliminaci kmitů pak řešily automobilky po svém. V té době:
  • Ford Escort dynamicky - gumokovovým dynamickým hltičem;
  • Opel Kadett přeladěním - při­pev­něním masivního závaží do střední části délky;
  • VW Golf zvýšenou tuhostí - trubkou.
  Skupina měření vedená Ing. Humlhansem změřila na válcovém stavu kmitání hřídele Favorita v řadě rychlostních režimů. Po vyhodnocení systémem SADKO bylo názorně vidět kdy a jakými tvary kmitu hřídel kmitá. Z toho pak byla určena optimální poloha a parametry dynamického hltiče. zjištění parametrů dynamického hltiče krouživých, ohybových a torzních kmitů hnacího hřídele pravého předního kola.

Byla vytisknuta na řádkové tiskárně. Na ní je vidět jak jednoduchými prostředky se tehdy vytvářely tiskoviny. Nicméně to nic neubíralo na úrovni a oblíbenosti akce organizované Mirkem Kurzem†

.

s cílem na jeho chatě na Hradištku;

Popisuje tehdejší stav využití počítačů při podpoře projektování, konstruování a zkoušení automobilů používané v ÚVMV a ve vývojových centrech československých automobilek. Za povšimnutí stojí nejen používaná výpočetní technika (DEC PDP-11/70 a HP 2100S včetně periferií atp.), ale i jarý, nezdevastovaný zjev většiny účinkujících chycených při rutinní práci. Bližší popis vzniku filmu zde >>.

Slovenská kopie počítače DEC VAX-11/780. Umístěn do prostor původní ústavní knihovny rovněž v Lihovarské.

* Nabídkové listy programů vytvořených analytiky a programátory OVS ÚVMV (napsané v textovém editoru Text602);
* Sotware for automotive Research obdobně v Angličtině.

Zbyli  „Odpadlíci“  a vzpomínky.

Uvážíme-li, že vznikal v roce 1969, tak si musíme přiznat, že jsme jako jeho tvůrci odvedli „nesmrtelnou“ a dokonalou práci;

Profesní dráha: AVIA Praha, ROSS Roudnice, Bucher Guyer AG, Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV) – TÜV SÜD Czech;

Tyto stránky vznikají postupně a v podstatě živelně tak, jak se daří pamětníkům Abecedně:

• Majda Černá
  ;
• Vít Dvořák;
• Bohunka Johnová
  ;
• Zdenda Kolář
  ;
• Štefan Kotoč
  ;
• Jan Kovanda
  ;
• Vítek Kulka
  ;
• Mirek Kurz†
  ;
• Bořivoj Melichar
  ;
• Franta Opička
  ;
• Zuzka Soukupová
  ;
• Zdeněk Soukup
  ;
• Jaroslav Úlehla;
• Josef Vogel
  ;

odkrývat prach a pavučiny z archivů/paměti a jak se mi daří takové materiály převést do tvaru zde publikovatelného. Proto se sem vracejte a možná opět naleznete něco nového o starých událostech.

Jsme vděčni za každou vaši upřesňující/doplňující připomínku, případně materiál k publikování. Získáte tak jistě i vděk ostatních návštěvníků.

Berte v úvahu, že i umístění těchto stránek je provizorní, ale v případě změny adresy to dáme vědět.

Všechny odpadlíky i jejich příznivce zdraví autoři
B. Kurz† & F. Opička